VZPOMÍNKA DLOUHÉHO ZIMNÍHO VEČERA

Viktor Dyk

VZPOMÍNKA DLOUHÉHO ZIMNÍHO VEČERA
Ves naše byla starší nežli Altdorf a větší byla. Ale drsný osud domovu nepřál; Altdorf stal se městem a my jsme vsí; to smutný pochod dějin. Ledacos o tom mluví pantátové a reptají; však co se změní na tom? Ves vesnicí je, město, to je městem, tam mají soud a úřady a školy a divadla a nádheru a všecko. Ti, kdo se rodí, mají méně v mysli, co bývalo; co nové je, se vžilo. Jdem’ do Altdorfu nyní bez reptání, peníze svoje do Altdorfu nesem’, schopností svojí živíme my Altdorf. Krev naši na altdorfskou předělají a naše smutky na altdorfský valčík. A marno reptat, je to prostě osud. Domovu nepřál. Altdorf stal se městem. A my jsme vsí. A všechno už se vžilo. 120

Kniha Pohádky z naší vesnice (in Spisy Viktora Dyka, svazek 4) (1921)
Autor Viktor Dyk