PÍSEŇ ROZPUSTILÉHO ŠKOLÁKA

Viktor Dyk

Kout každý v světě své dary, vždy důvod cenit vlastní krov. Jsme hrdi na svůj kostel starý a pak svůj velký na hřbitov. Návštěvu do kostela vedem hold vzdáti předkům povinný. Jich třenic býval kdysi středem a jsou to skoro dějiny. Na krchov jdeme po kostele, oslavit muže snaživé. Myslíme mnoho na zemřelé, myslíme málo na živé.