KOHN A BLOCH
Ves naše po okolí slavná
a dítky její plny vloh.
Kohn, ten v ní bydlí ode dávna
a před lety sem přišel Bloch.
Jak smýšlí, ptal se otce známý.
Na odpověď si vzpomínám:
„Bloch, ten nic nemá a je s námi,
Kohn něco má; je proti nám.“
A vezmeš-li to, brachu, kolem,
byl nerovný to věru pár.
Bylť obchod Kohnův zlatým dolem
a Kohn měl dolování dar.
Byl Altdorfu to ctitel známý,
češtinu, říkal, špatně znám.
Bloch, ten nic nemá a je s námi.
Kohn něco má; je proti nám.
Bloch dosud těžce tlouk’ se žitím,
rád viděl v hospůdce své lid.
„Já s vámi žiji, s vámi cítím,
jsem jedním slovem český žid.
Víra je různá; různé chrámy.
Vlast tutéž, bratři, v srdci mám!“
Bloch nemá nic a ten je s námi.
Kohn něco má; je proti nám.
134
Žel, tu se stalo, Kohn že ztratil
na burse jmění nabyté.
Tu smýšlení své záhy zvrátil,
jej česky mluvit slyšíte.
Je s námi, lide spravedlivý,
a cítil s námi už jak hoch.
Však čemu teď se každý diví:
že zapomíná česky Bloch.
Dva židi ve vsi; dobří známí.
Rád na ten pár si vzpomínám.
Kohn nemá nic a je teď s námi,
Bloch něco má; je proti nám.
135