BALADA

Viktor Dyk

Má milá pláče, naříká. Jí smutně šumí lesy. Zítra je u nás muzika. – Zatančíme si! – Přechází táta světnicí, za hlavu vždy se chytí. Zaplatit! Čím? Ne? Četníci! – Budeme píti! – Poslední matka prstýnek vytáhla z truhly. Plakala. Hloupost vzpomínek. – Nestůj tak ztuhlý! – Kamarád hlavu odvrací, když u žida mne vidí. Mám já se stydět, hlupáci? – Jiní se stydí. – Zdá se mi, sukně matčiny že zahradou se kmitnou. Tam k řece, kde jsou hlubiny. – Chci ještě žitnou! –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby