Nade mnou hejna krákoravých vran,
jimž otevřel jsem srdce dokořán.
Je podzim; smutný čas je tuláku.
Bez kvítí luh je, lesy bez ptáků.
Po vsi však živo. Lidé veselí.
Sklidili dobře. Znovu zaseli.
Kol sousedů se plížím statků sám,
k radosti cizí tiše přihlédám
a spoustě černých, krákoravých vran
jsem otevřel své srdce dokořán.