PÍSEŇ VOJÁČKA Z NAŠÍ VSI
Že troubilo se: ku předu!
my jsme šli ku předu.
Od prachu bílí, zrudlá tvář,
zrak tupý v pohledu.
Hurá!
My šli jsme ku předu!
Kol uší kule svištěly,
druh padal na druha.
Jenerál vousy hladil si:
„Dnes jde to do tuha!“
Hurá!
Dnes jde to do tuha!
A přišel rozkaz: ku předu,
bez střelby, bez rány.
To byly tajné instrukce,
jež ráno rozdány.
Hurá!
Jež ráno rozdány.
A šli jsme. Kule svištěly.
Druh padal na druha.
Jenerál vousy hladil si:
„Dnes jde to do tuha!“
Hurá!
Dnes jde to do tuha.
173
Olova kdo se nažere,
na dlouho najeden.
Pak troubilo se: Reteré!
Zítra je také den!
Hurá!
Zítra je také den!
Ranění, mrtví leželi,
jich rány šlapány.
To byly tajné instrukce,
jež ráno rozdány.
Hurá!
Jež ráno rozdány!
Dne příštího jsme zvěděli:
(ten pochod nadlidský!)
To všechno byla chyba jen
a omyl taktický.
Hurá!
Jen omyl taktický!
Od prachu bílí, zrudlá tvář
my šli jsme veselí.
My věděli jsme aspoň už,
proč mrtví zemřeli.
Hurá!
Proč mrtví zemřeli?
174
Pražilo slunce. Pálil den.
Šly dívky vesnické.
My šeptali si – tiše jen! –
o chybě taktické.
Hurá!
O chybě taktické.
Pražilo slunce. Pálil den.
I rány pálily.
My šeptali si – tiše jen! –
„Páni se zmýlili!“
Hurá!
Páni se zmýlili!
Našeho voják rozhledu
věc přísně nebere.
Ví: třeba troubit k útoku
a troubit reteré.
Hurá!
A troubit reteré!
Uši a nohy nacvičit
vojáka úlohou.
Jen s kamarády špatně je,
již couvat nemohou.
Hurá!
Již couvat nemohou!
175
Kraj, který včera rodným byl,
dnes cizí krajinou.
Ti jedni mohou couvnouti,
ti druzí zahynou.
Hurá!
Ti druzí zahynou!
176