KRISE

KRISE
O čem sní jiný, tím jsem moh’ být jist. Já lásku měl a měl jsem nenávist. Měl vytrvalost lovit chiméru, měl opojivou sebedůvěru. Že rozvířil jsem duše, možná dost. Snad pro bolest. A jistě pro marnost. Lze opakovat v pýše dětinné, že moje dílo věky nezhyne. – – Dnes je mi smutno. Chtěl bych míti moc noc změnit v den a den proměnit v noc. Savonarolo! Knihy naše spal! Ty naše knihy, které sily žal! Ty naše knihy, jimiž zlý úděl pad’, v rozkladu všeho dále rozkládat! Dým z hranice té očistí náš vzduch. Chci tvořiti, – chci tvořiti jak Bůh! 226 Ne díla filigránní, skeptická, rozpětí osudová, tragická! Nad malého dne pochyby a zlost... Tabula rasa! Žádná minulost. Lumír 1908.
227