PÍSEŇ REPTROSPEKTIVNÍ.
Miláčkem všech starých pánů
byla Zaza ze šantánu.
V prvém aktu, tralala,
svlékla se vám bez mála – –
Mladý pán**) to tenkrát viděl,
do duše se ihned styděl,
mravním rozhorlením jat
počal sobě stěžovat:
Že se všechno divně plete,
z kapličky že Variété,
kde je denně možno zřít,
jak se kazí bodrý lid –
Léta jdou, což může bolet.
Mladý pán už přišel do let.
Staré pány smetl čas.
Ale Zazu hrají zas –
Léta jdou a vše se mění,
mizí mravní rozhořčení.
Jak pán mladý tenkrát psal:
Počkej, čuně, a tak dál –
Červen 1905.
______
*) Byl to týž, co psal v tom čase:
počkej, čuně, budeš prase.
Kterýž věcí smutný běh
uznán všude po vlastech.
84