Stůj, poutníče, a opraš svoje perka:
zde odpočívá Hugo Kostižerka.
Byl nakladatel, ale jenom talmi.
Autoři mladí pějí o tom žalmy.
Sved’ v harmonii starou dobu s novou,
překládal Garborga a Carlénovou.
„Zcepeněl“ často; jednou musil mříti.
Světlo věčné ať mu svítí!