Ten, jehož hrob jsi, poutníče, zde shled’,
též přišel pozdě v sestárlý už svět.
A osudem byl stižen při tom zlým,
ač léty mlád, on duchem stárl s ním – –
Ať v kterýkoliv zahalil se plášť,
vždy suchá tvorba, suchá byla zášť.
A suché schema bylo jeho žití.
Světlo věčné ať mu svítí!