JINÁ PÍSEŇ PRO MLÁDENCE A PANNY A JICH SRDCE
Slyš, národe, co těžko říc’,
a pokřižuj se třikrát!
Karásek rytíř ze Lvovic
živé i mrtvé vykrad’.
Slyš, národe, co hůře říc’,
a zardi se jak růže!
Karásek, rytíř, kradl víc,
než v Čechách krást se může.
Na literárním nebi rád
by mih’ se povětroněm.
Co bylo před ním, také krad’,
však víc, co bylo po něm.
Kdo ještě váhá kameny
po zlotřilci tom vrci,
ať čte ten článek plamenný,
sensační zprávu v „Srdci“.
Tam zvěst zní krutá, jaký žal,
a budí mnoho stenů.
Karásek, běda, plagoval
budoucí „Kantilénu“.
91
Je český cirkl smutná věc.
Sem šibenice! provaz!
Však nejhnusnější z hnusů přec
vykrást, co psáno po vás!
Je český cirkl smutná věc,
a nelze kazit mládež.
Též Herben, takřka poctivec,
vzpomněl na „Nepokradeš“.
„Zvon“ zvoní teskně noc a den
o nejhříšnějším z lidí.
A ne už F. V. Krejčí jen,
též Lešehrad se stydí – –:
„Je hoden smrti tento muž.
S ním rychle k popravišti.
Když kradu, tedy kradu už
přítomné a ne příští.“
Duben 1904.
92