DOPIS

Viktor Dyk

DOPIS
My měli rádi osud, čloěka, my měli rádi nové, neznámé. Pak jakás mlha přišla z daleka. Ta mlha studí. A my zmlkáme. Svět neztrácí nic těmi podzimy. Vše vyrovná se, vše se uhájí. A co v dnech zašlých kdys jsme řekli my, to jiní za nás nyní říkají – – Srdce jich plné. Srdce přetéká. Co počít s ním, my dobře nevíme. My měli rádi osud, člověka. Dnes mlčíme, dnes mlčíme. 131