JARNÍ CHVÍLE

Viktor Dyk

JARNÍ CHVÍLE
Cos hřejivého v obloze, tak čisté a tak bezmračné. Jdu, třeba okov na noze – dobrácké dítě zázračné. Vzduch vlažný tak a lahodný, že duch je plný pokory... Mé fantastické, hříšné sny před sluncem prchly za hory. Planina v dál se prostírá, tak širá a tak veliká. – A někdo je, kdo umírá? Což existuje tragika? Do dálky ruce rozpjaté už v staré byly tradici. – A úsměv pro mne nemáte? Dnes naivní jsem věřící! A trpký dnes svůj tlumím smích – stud s bázní dnes mne zavalí: by nezřel nikdo z bližních mých, ze vím to, jak mne klamali. 175