KALNÝ DEN

Viktor Dyk

Tak smutno, tak smutno, tak smutno mi dnes: nikdy tak nade mnou nešuměl les. Vítr ho probudil, starého spáče. Vzbudil ho. Poslouchám. Zdá se, že pláče. To nejsou slzy dítěte. Pláč tlumený to, bez pathosu. U nohou vidíš chvíle té pojednou blýskati se rosu. Chvílemi cosi zasténá, stromy se níže naklání. – Bezmasá, stařecká ramena, nehlučné, stařecké zoufání. Nikdy tak nade mnou nešuměl les. Do nitra stoupá mi pomalu děs, zoufalý, tragický stromů žal ze hrobek mrtvé vyvolal: na slova myslím dávno dořeknutá, na něžná hnutí dávno pominutá, na poctivost, jež dávno vzbouřila se, na heroy, již dávno zašli v masse, na pyšné sny, z nichž dávno trosky zbyly, na čisté ruce, jež se pošpinily... A pojednou tak kalný den. Bázlivě mechem kráčím jen od sebe sama opuštěn...

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

281. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Já krajem šel, kde slunce juž se sklání (Jiřík Luděk Moravský)
  2. Je ticho kolem... (Bohuslav Květ)
  3. PŘÍCHOD PODZIMU. (Zikmund Winter)
  4. Když všecko odkvetlo... (Antonín Sova)
  5. NA MOSTĚ. (Antonín Klášterský)
  6. PÍSEŇ O KONCI ČESKÉHO KRÁLOVSTVÍ (Antonín Sova)
  7. Všecko. (Karel Červinka)
  8. TICHO (Viktor Dyk)
  9. CESTA LESEM. (Adolf Heyduk)
  10. SLEPÝ (Viktor Dyk)