SONET ALTRUISTNÍ

Viktor Dyk

SONET ALTRUISTNÍ
Na sklonu života se často zmocní hoře ducha, jenž, tvrdý, dlouho vzdoroval. Života slzy slily se už v moře. A ještě příliv: příliv stoupá dál. Toť vydráždění, které těžko chápat, zlý rozmar starců, kteří dožili. Mdlý, hysterický, jedovatý západ. – A ještě příliv: příliv zběsilý! Nad prchlým životem to hoře stále vzrůstá. Cit je tak zjemnělý, že raní každá ústa a pustým výsměchem je radost cizích hodů. Nechápe nebe. Nechápe zem. Nevím, proč vždy tolik chápal jsem bezmocný vztek těch, kdož jsou na odchodu. 184