Ty Pane, znáš mne – moje duše nikdy
se nevzpínala v pýše neplodné,
já krotký byl, i duch můj když to věděl,
že pro mne vše tvá ruka rozhodne,
svou pokoru však v oběť nepřináším
ti dneska, bože, z tebe jsem ji vzal –
jsem schoulen v sebe, velké věci tuším,
spíš pastýř stojím před tebou než král...
Ó, jako děcko připadám si dneska,
jež odstavili včera potají!
Ty moci věčná, což tvé prsy hrozné
svou sílu daly a už nedají?
Tu chvíli znám – já v horách už ji viděl:
do světa pouští lvice lvíčata...!
Pak na kolena, na kolena všechno!
Ty bože slavný, vůle přesvatá –
Žebráci nejsme, kterým kůrka dá se
a ze dveří se potom vystrčí –
chraň národ můj, chraň jeho slávu mladou
a každou cihlu jeho chatrčí!