A PŘECE

Jiří Mahen

A přece snad, že jsi přelaskavá zde, přírodo, nejsem synem tvým a srdce se jinou cestou dává. Tvé mnohé barvy jsou mi příliš skvělé, ty hýříš, jásáš nad svým bohatstvím, leč vzadu straší hory osiřelé. kvítím tvým hlad nitra sotva ztiším a nejmíň tím, co jiné opájí, jsem ten, jenž musí z ráje k světům nižším, pak šťasten je. Leč smím to tedy říci? bloudím rád po srázu okraji, kde žijí, vadnou květypoustevníci. Je dobře znám a s nimi řeči vedu, je netrhám, jak dole mnohé trhám, a závrať z toho bývá ku posledu, ta závrať slastná, která neděsí mne a jíž se nazpět, někam nazpět vrhám a s níž jdu poušti vstříc tak jako zimě. Zahrádky zřím tu klukovského léta: lebedu, rmen a obilíčko s vousy zapomnět na jaký byl bych sketa! Bochánky slézůkterak chutnaly nám! Tím jídlem ještě dnes můj duch se brousí, když jednou začnutu se uvzpomínám!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby