Kdys satan přemýšlel, jak ztrestat
by člověka moh’ na té zemi,
jsa přinucen ve vládě ustat,
kde pánem byl kdys mezi všemi!
Sta let svou pomstu splnit slíbil,
kul nové plány pro své činy,
přec ze všech se mu jeden líbil,
jímž ztrestat toužil Evy syny.
Kdys třpytící se zahled’ zlato
a poznal, jak se lidstvo těší,
že všecko možno koupit za to,
nač pomyslí a proč vždy hřeší.
Za zlatý peníz možno koupit –
si myslel satan – každou duši,
za peníz možno vraždit, loupit
a přec to sotva někdo tuší.
Hned myšlénka ta nedozírná,
jej náhle k smíchu popudila,
a rozvaha, když přišla mírná
již myšlénka i skutkem byla.
Šel světem, pomstu přísahaje,
od vísky k vísce, z města k městu
ze Sibíře po jižní kraje
pro zlatý peníz vážil cestu.
Co poutník kráčel širým světem,
a lichvář hned se zjevil lidu,
ve ucho šeptal velkým dětem,
jak možno v světě zničit bídu.
Kdo svědomí měl ještě čisté,
tam doved’ satan šeptat ještě více:
„Že možno získat nebe jisté
jen za peníze – za tisíce!“ –
„Je žebrák vždy, kde peněz není,
a každý hyne nedostatkem,
i v říši se též všecko změní,
že rozpadne se v čase krátkém...“
To náboženství hlásal nové,
v duši lidskou vrýval navždy,
a svědčili i rabínové,
že v jeho slovech zrno pravdy.
„Je nulou tvor, jen zlato sílí,
jak strom se jen ve větru třese,
vždyť jeho vlastní prací, pílí
za peníze vše vymete se.
A kdyby perlou bylo dítě,
bez zlata padne na smetiště,
bez obrub zlata opustí se
a zapadne v kalu jistě.“
Tak satan hlásal denně všude,
že lidská duše kouzlem jata,
hned tušila, že mocnou bude,
když domov skví se plný zlata.
Tu vysoká povstala škola,
kde možno v krátku moudrým býti,
a je-li někdo hloupým zpola,
kdo zlato má, – je chytrým v žití.“ – – –
Tak bude vždy, než člověk najde,
v čemkoliv jiném svoje štěstí,
a mamonu jen zločin zajde,
až člověk pustí zlato z pěstí.
To satan ví a zlata žíly
dnes lidským zrakům otevírá,
a člověk, co má jenom síly,
po světě všude zlato sbírá.
Jen peníze jsou dnes již všecko,
jsou bohem, jemuž lid se koří,
jsou větším štěstím, nežli děcko,
a dějiny dnes zlato tvoří.
Za heslem peněz dnes se vládne,
a běda tomu, kdo se brání,
do hlubin ke dnu náhle spadne,
a čistou duši špína zraní...
Až přejdou časy, člověk spatří,
že satan sám se skutku děsí,
a člověk znaven zvolá: „Bratři,
z nás, kdysi lidí, jsou dnes běsi!“
Květ upřímnosti, soucit, láska,
a štěstí vzlétlo v jiné kraje,
po všem tom zbyla jenom zkazka
a v knihách o tom čtou se báje...
Tož klata budiž zlata záře
bez peněz lze též život žíti,
a satana kdo poslech’ lháře,
chtěl svět s ním v peklo proměniti! –