NOCI.

Adolf Brabec

Juž noční šero zemí stlalo svůj hedvábný a černý vlas, a oko luny bledé plálo, jak stříbrných těch květů jas. Ó noci, noci, čelo snivé mne sladké zlíbat svoje nech, a melodie tvoji tklivé nech naslouchati sladký dech. To blahu zašlé člověk chytne, jako v louce dítě motýla, když zaniklo to blaho třpytné, jen žal skráň moji postýlá. Ó noci, noci čaruplná, ty jediná mé boly zvíš, byť chladná vánku tvého vlna, přec bolu mému ulevíš. Tak blízko v tomto okamžení, tvá náruč a tvůj černý vlas jak tichých čarných zvuků schvění, pro mne zní čarný zlatý hlas. Na tvojích křídlech zlatotkaných jsem šťastný kdysi, šťastný byl, ty víš, že z květů mojích svaných mně chudý lupen jenom zbyl...

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

59. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VZPOMÍNKA. (Adolf Brabec)
  2. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  3. PLÁČ (Vladimír Frída)
  4. UKOLÉBAVKA. (Ludvík Lošťák)
  5. IMPROMPTU. (Adolf Bohuslav Dostal)
  6. ECHA Z RÁJE. (Vladimír Frída)
  7. Večer pomalu se k vlnám snášel (Otto Gulon)
  8. XVIII. Oh! jak rád si vycházím v noci stín (Gustav Pfleger Moravský)
  9. *   Tu hudbu noci, jíž jsme naslouchali, (Otakar Auředníček)
  10. 8. V noci bloudil jsem, (Václav Bolemír Nebeský)