Vpravo, vlevo.
Vlevo, vpravo.
Neupadni,
těžká hlavo!
Nalévají
ze všech soudků,
bych si vybral
pro pochoutku.
Zařvou lvové,
zařvou lvice:
„Pohromou je
koalice!
Chceme míti
volné ruce.
Naše heslo
revoluce.
Teprv potom
lze si hovět,
až se zřídí
v Čechách sovět.
Co chceš míti,
co chceš dostat?
Ať se jiný
stará o stát!
Pravý duch je
v naší frakci.
Navrhujem’
přímou akci!“
Každé slovo
jako kvádr.
Lidobio,
to je hadr.
Zařvou lvové
s plným citem.
Zařvou lvové.
Lvice item.
Pravice však
není líná,
také sermon
započíná.
„Že by ovšem
taky ráda.
Rozvahu však
chvíle žádá.
Uvážit se
trochu musí:
Zde to není
jako v Rusi!
Důvodů je
celá fůra,
proč teď nejde
diktatura.
A z nich prvý
mluví jasně:
Už ji přece
máme vlastně!
Pročež radí
muži chytří,
nechat akci
na pozítří.
Ať si kdo chce
co chce říká.
Akce není
bez risika.
Pouze to je
pravé štěstí,
zuby trhat
bez bolestí!“
Zařvou lvové
s pravým citem.
Bobečkové
zařvou item.
Mluví staří,
mluví děti.
Spustí s patra
frakce třetí.
Trochu ohně,
trochu ledu.
„Nejlépe se
držet středu.
Nesmí dělník
silou mrhat
Rázněj’ musí
zuby trhat!
Nejsme lidmi
bledé bázně,
my umíme
trhat rázně!
Když je jaro,
chceme kvítí.
Když je vláda,
chcem’ v ní býti.
Ovšem strana
ať se vzmuží!
V čelo vstupte,
noví muži.
Proč bychom se
netěšili?
Proč bychom se
netlačili?
Vůči Němcům
nejsme tygry.
Honem běžme
pro Seligry!
Revoluci –
ale zchytra.
Přímou akci
dnes ne, zítra.“
Zařvou lvové
s plným citem.
Zařvou lvové,
lvice item.
Nalévají
ze všech soudků.
Ber, čtenáři,
pro pochoutku!
Nevyznám se
v článků hloubce,
každý jinak
plní sloupce.
V neděli jsou
pro pravici,
příští už jsou
pro levici.
Neděl zápal
hasne do střed.
Během týdne
jsou už pro střed!
Po salvě jde
nová salva.
Nový lev se
tlačí na Iva.
Na souseda
hledí zkyslý.
Na mé blaho
každý myslí.
Ráj mi dáti
každý má sen.
Ale jen jím
budu spasen.
Čtu a čtu si
všecek zmaten.
Žurnál je mi
málo platen.
Moje hlava
níž’ se chýlí.
Po Václavu
pochopí-li?