I.
VÁNOCE
„Běh času roven řeky toku.
Než obrátíš se, deset roků
je pryč a mimo nadání
zas máš tu lidu sčítání.
Jeť nutno v evidenci vést,
kolik nás v světě vlastně jest.“
Tak svatý Josef vzdychl sobě,
když sedl u večerní době
si k novinám a v těchto čet’,
že má být spočten celý svět.
Augustus císař nařízení
takové vydal. Bez prodlení
se každý za tím účelem
má odebrati v rodnou zem
a v obec, kde se narodil.
33
Josef hned nakvašený byl.
„Už po krk toho mám já taky,
co vymýšlejí na chudáky
si tihle velcí páni v Římě.
Jsem dobrák, to však dopálí mě,
nastoupit tuhle cestu velkou
zrovna teď, když mám před veselkou.“
(Byl tesař, poctivý a chudý.
Poctivým zle se vede všudy,
v Americe i v Nazaretě.
Tak už to chodí na tom světě.)
Tak lál a bručel na úřady
a na výnosy slavné vlády.
Však východ z toho nebyl jiný.
Zanechal svojí tesařiny,
sebral své všecky úspory
a přes doly a přes hory
šel do Betléma. Na cestu
vzal Marii, svou nevěstu.
Nad Marii svět vezdejší
neviděl dívky krásnější.
Nadzemský téměř půvab z dětských
jí lící zářil v rajské kráse.
Postavou z dívek nazaretských
jí žádná nevyrovnala se.
Vlas tmavý byl. A do očí
stín padal hustých obočí.
34
Nic zvláštního to proto není,
že Josef v ní měl zalíbení.
*
Noc byla studená a němá,
když dorazili do Betléma.
Sníh drobný vzduchem poletoval
a za mraky se měsíc schoval.
Čas pochmurný a nemilý.
Tu a tam ještě svítili.
Je věru těžko pocestnému
za noci nocleh hledati.
Jsou srdce chladná k stesku tvému,
pomoci nikdo nedá ti.
Na mnohé dvéře zaklepali,
však všude se jim tvrdě smáli.
Konečně, zapuzeni všudy,
znavené složili své údy
ve starém chlévě opuštěném.
Byl chatrný a vystlán senem.
A u dřevěných jesliček
stál podle vola oslíček.
Trampotám nikdy konec není
a tak i zde na dovršení
všech útrap, jichž už bylo dost,
radostná přišla událost.
Znavena k smrti, rozechvělá,
v sychravé noci uslyšela
35
zalkání první svého děcka
nejkrasší dívka nazaretská.
Josef se divil, a ne málo,
jak se to vlastně všecko stalo.
Však, ač měl malou radost z toho,
nelámal si s tím hlavu mnoho.
Pastýři, kteří blízko tady
se svými nocovali stády,
poctili návštěvou je svojí,
jak v písmě svatém psáno stojí –
Korunované hlavy všady
se do všeho též pletou rády,
i do čeho jim pranic není.
A tak i v tomto okamžení.
Tři králové sem od východu
ze vznešeného přišli rodu.
Neví se však, kde vedli vládu.
Jeden z nich byl prý černý vzadu.
Dítěti dary podávali
a důležitě kolem stáli.
A u dřevěných jesliček
stál vůl a vedle oslíček.
36