LVI Dříve šli lidé do kláštera,

František Zavřel

Dříve šli lidé do kláštera, když osud tak je pokořil. Mne opustila moje dcera, já do sebe se ponořil, hloub, stále hlouběji a tam bez druha, bez útěchy, sám nad tebou, drahé dítě, lkám.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby