Nech mne klečet u tvých nohou,
pro tebe a tebou být!
Co má ústa chtíti mohou,
když tě mohla políbit?
Co mé oči ještě chtějí,
když tě mohly viděti
stále víc a horoucněji?
kde je staré prokletí?
Kde je smrt a kde je noci
popůlnoční mrazný chlad?
Tebe mít a tebe moci
nekonečně objímat!
Nekonečně? Kdo to může?
Nekonečně? Jaký cit!
Stále trhat vonné růže?
Milovat a snít a snít?
Nekonečně! Krásu tvoji
stále zříti – jaký dar!
Dobývat tě v stálém boji!
Kdo ti řekl, že jsem stár?
Řekli to tví nepřátelé,
kdo je může umlčet?
Stáří? Odpověz jim směle!
Žiji dva tisíce let.
Budeš žíti nekonečně
i ten, kdo má tebe rád.
Kdo se dotkl tebe, věčně,
milenko má, bude mlád!