Benátky přede mnou hoří, zlato, šeď, zeleň a purpur,

František Zavřel

Benátky přede mnou hoří, zlato, šeď, zeleň a purpur, mramory k nebi se pnou, laguna zrcadlí je. Nešťastný osud mi brání, jak by se slušelo, do dna vyžít ten nehmotný zázrak, který je patrně snem. Před dvěma roky jsem zdrcen pohlížel do teskné dálky, ztracen a nehmatatelný kde zůstal v daleku Řím. Srdce mé leželo tam svázáno tisíci pouty, Benátek sotva si všimnul slzami zastřený zrak. Tyto dny opačným směrem musím se dívati stále, odporný Sever mne poutá: Marek a Mocenigo, Vendramin, della Salute nadarmo hovoří ke mně, nadarmo moře i mramor tisíci barvami plá: nemám, co bych jim řekl, bez hlesu projíždím jimi, srdce mé v daleku je, milenko, u nohou tvých!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 2 místa, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby