DĚTMAROVICE

Josef František Karas

DĚTMAROVICE
Měli jsme sad... plný byl červených květů, s bílými smíchány, třásly se z jitra, do dálky svítily, hlásaly světu bohatství země a dobrotu nitra. 8 Přišel kdys Pól, v haleně, jež samá díra, u plotu rozbil stan, kol ohně děcka nahá a hladová – padavky sbírá – nebude chtíti snad jablka všecka? Pošinout plot... o kousek třeba jen, o kus – za rok zas o kousek. A u sta hromů! starému lišáku zdařil se pokus – sedláka po letech vytlačil z domu! * Z všeho zbyl nám malý úhor, na úhoru stará jabloň, polským vichrem rozlámaná, teutským bleskem ošlehaná – do cizího sadu trčí dlouhá haluz, smutná haluz... Poslední červený a bílý na ní květ se třese... (1907.)