NÁRODNÍ MAŠKARÁDA.
V únoru nikdy jsem ze sebe nerobil blázna,
můj život tich byl jak půlnoc a teskný jak září.
Šťastnější národ nech karneval miluje a zná,
Těšín mi hleděl v kolébku – ty čti mi to z tváří.
Maškarní ples jednou oknem jsem zadarmo spatřil:
Sokol a hasič a v gázových šatečkách děcko,
Španělka, Polka, s níž veselý kozák se bratřil,
bohyně, andělé, víly a čert ví co všecko.
Městečka hlavy tři spanilé dcerky sem hledí:
Čechie, Morava, – ta třetí? – plynou pospolu,
to bude děvče z Těšínska? Nu to aspoň vědí:
růžovou sukni má a černou k ní kamizolu.
V únoru nikdy jsem ze sebe nerobil blázna.
Můj život tich byl jak půlnoc a teskný jak září.
Šťastnější národ nech karneval miluje a zná,
Těšín mi hleděl v kolébku – ty čteš mi to z tváří.
Pod Lysou děvuchy... uzdu jsem zpomínkám pustil –
chvěly se zimou a před okem ohnivým žida.
Do týdne budeš ty metlou (7)... – já v zem oči spustil,
neměly prsů a ze rtů jim plakala bída.
19