BERNARD ŽÁR (21).
Z Frydku je BernadrBernard Žár. Proto svůj zapírá národ
– Bernard Žor.
Má rád svoji ženu, má rád svoje děti,
do kostela chodí a neděle světí,
k dobrému vede svůj kmen,
dbá, aby prokletých pariů řečí
dům nebyl znesvěcen,
jí aby nemluvil krom pacholka tvor,
tak to poroučí
Bernard Žor.
Z Frydku je Bernard Žár. Proto svou zapírá matku
– Bernard Žor.
Když hosti do domu si k hostině pozve,
ven z domu s matkou! Ráda se ozve
prokletých pariů řečí –
48
Nemluví, neumí lepších řeč lidí,
do krve Bernard Žor za ni se stydí –
Což věčně žít bude, což věčně znít bude
prokletých pariů řeč
v domě na rynku, kde cností je sbor
a kde je pánem
Bernard Žor?
Zlý host přišel do domu. Na loži zmítá
jím horečka těžká a fantas ho chytá,
nadarmo mužové moudří jej léčí,
u lože žena a děti mu klečí
(na dvoře matička pláče);
v horečce prokletých pariů řečí
zpovídá, loučí a modlí se chor
Bernard Žor!
Zvoní a hlaholí Frydecké zvony,
do země spouštějí rakev...
a řečí panskou modlí se sbor.
Kříž řečí panskou lže mrtvého slávu,
po skončené pouti tam mdlou složil hlavu
Bernard Žor.
Kdo v zadu stojí a pláče a klečí
u hrobu, pánů když odešel sbor?
Tichounko modlí se bázlivým retem
matička prokletých pariů řečí,
49
(nemůže jinak, není to vzdor,
nemluví jinak, kdo z Bezkyd a z hor!)
aby se nevzbudil, nehněval v hrobě
její syn dřímající
Bernard Žor.