SVIADNOV.
I.
Sviadnov, ves panen, kde voněly lípy,
mlčely vrby, mlýn Jiříkův klapal,
do stavu hučela Ostravice,
ohně kde vzplály, kdy skočila z Bezkyd,
hřměla v sluch v příboji frýdeckém byrgrům
naše a naše ta Ostravice –
Co to za fabriku? Nevoní lípy,
v oči tvých děvuch kdos pohleděl drzý,
poskoč pryč, poskoč, má Ostravice.
II.
Ví bůh, že ten ráz dobrým král byl k lidu:
stoh slední svezen, sedí zrno v zemi,
zoráno pole, teď čas teprv přišel,
kdy možno porazit nepřítele.
Bílý Sviadnov, sivá Ostravice,
Buzek-Strych se loučí s mladou ženou. ... ..ženou.
Ví, že země zase zrno vrátí,
ví, že koňům dobře na maštali,
pluh že zdrží – ale těžko bude,
64
těžko nechat samu ženu mladou.
„Dokud slunce, dokud voda teče,
dokud vrby pod našimi okny,
dokud rež a žito kosit budem,
dotud věrna, dotud tebe čekám.“
Noc je dlouhá, zora nad horama,
těžká cesta, zpod obvazku teče,
hoří hlava, tam juž hledí Sviadnov,
spíchej Buzku, když už třeba shasnout,
doma buď tak, podat ruku ženě.
Hledí v okno, mladá žena dříme,
úsměv rtem jde, parobek sní vedle,
Buzek-Strych se horké hlavy chytá.
Padá obvaz, krev zalévá oči,
po zpátku se s břehu v řeku kácí,
držte vrby, čeká Ostravice:
(Pole bereš, vem též hospodáře!)
Hoří slunce, břeh rve Ostravice,
vrby brání, země žito nese,
s parobkem se líbá mladá žena.
65