HUČÍN.
Odru jsem přešel. A na Střebovice,
na Děhylovo a Dobroslavice.
Žlutý lán řepky mi zalehl cestu,
skřivánčích písní jsem počítal ke stu,
buď zdráva, má země! Tiše svou dýcháme řečí,
79
sekyru v ruce kdos za stromem klečí,
na modré straně je Hučín.
Viď, moje země, my měli se rádi.
Na rtech a v očích mi smálo se mládí,
daleko, daleko za hory přešlo.
Svadlých co květů a listů se vešlo
v podjeseň žití! Ticho a teskno je ve mně
jak večer pod Bezkydem. Viď, moje země?
Na modré straně je Hučín.
Tam nad Těšínem, kde Lucyna šumí,
rostlo mé děvče, co rozbilo v rumy
komusi život. – Jak vlčí mák to
hořelo v očích. Hlupáci takto
truchlí pro děvče, jež nelze míti:
pluh, kniha osou – ne žena – žití.
Na modré straně je Hučín.
Kam to šlo všecko, kam se to dělo?
V cizině žiju. V dál uletělo
do nevrátima mé mládí, má láska,
v popelu sivém juž poslední praská
jiskra vzpomínky. Daleko jsou Střebovice,
v dáli Děhylovo, Dobroslavice,
na modré straně je Hučín.
80