MUZE.

Josef Václav Frič

Ty jiskry co jsi vsila v horou útrob mou(J6m) a jichž jsi porosila panenskou slzou svou(J6m) aj vzešly v nitru bolném tvou čí pěs(J6m) ve vzrůstu buj volném co květy plamen(J6m) Kam se však jejich krása teď mžikem pola(J6m) Vnadnější v nitru svém je duše vila(J6m) Snad svadly jak tkla se jich ruka prokle(J6m) snad chřadnou že jich z hloubi vylám do světa(J6m) Nermuť se putovče že z krajin posvátných(J6m) jen svadlou neseš palmu v zemdlených ňadrech svých(J6m) tu palmu v nedostupných co urna těch jích(J6f) jichž střeží cheruni od pra v prajích(J6f) Na velkých hrobech schřadla ukaž ji bratrům svým(J6m) co ško že usvadla dechem ach mrazivým(J6m) co ško že jen muka ti pouť tvá připravila(J6f) když těz tvá ruka si palmy vydobyla(J6f) palmy kte krásou svou usvadlou(J6m) smělejší duchy k pouti Saharou vyprahlou(J6m) za Saharou tam ješ to zkrvave moře(J6f) však za mořem již Mekka a tou se končí hoře(J6f) A třeba bojoním jsme padli v bezces(J6m) i bludným putoním se cesta prokles(J6m) do je zmlazeho Nuž zhůru boží synu(J6f) probuď se ze sna svého a pusť se v Palestínu(J6f)