XXIII. Všem utištěným druhem hory jsou.

Vojtěch Martínek

XXIII.
Všem utištěným druhem hory jsou. Všem utištěným druhem hory jsou.
Dnes odpočívám v lesích pod Lysou. Je nekonečné hoře člověka. Z nesmírných hloubek ticho přitéká, v něm vykoupe se srdce zraněné a nad hlavou se nebe rozklene, vysoké, jasné. Lehký mraků spěch... pták ve větvích... i rozehřátý mech... Kde válek zuření, ječící polnice, kde pole rozrytá, spálené vesnice? Kde smutek hřbitovů a prázdných hnízd? Kde lidská šelma jdoucí pro kořist? Hloubky a ticho, vlídné vanutí, prameny, stromy, nebes klenutí... Hora tě objímá a přikryje. Jen člověk zradí. Člověk zabije. 41

Kniha Monology Jury Třanovského (1946)
Autor Vojtěch Martínek