Básník.
I.
I.
Oko básníkovo
Svatým ohněm svítí,
Na vyšinách lidstva
Má on s králem jíti;
80
Na vyšinách oba
Bohem postaveni –
Z roje člověčenstva
Oba vyvoleni.
Ve zápalu svatém
Básník věštby hlásá,
Sestupuje k němu
Pravda, dobro, krása;
Příroda mu jeví
Svoje tajné nitro –
V mlhavé noci zří on
Ideálů jitro.
II.
II.
Básník uděluje
Světu krásy více,
Nežli objevuje
Jasná denní svíce;
Krásy víc, než v světě,
V duchu nám se kryje –
Jeví ideály
Svatá poezie.
Ideu-li básník
Ve svém nitru cítí,
Nadšeně mu oko
Svatým ohněm svítí;
81
Jasno v jeho nitru,
Jak když nová zoře
Širou objasňuje
Zem i celé moře.
III.
III.
Skřivan jako střela
Zdvíhaje se plesá,
Dozpívav však rázem
Zpátky na zem klesá:
Tak se básník zdvihá –
Jeho let jest krátký –
Neb jej s výše táhne
Země rázem zpátky.