17. Jako nevěstu milostnou

Vincenc Furch

17.
Jako nevěstu milostnou Jako nevěstu milostnou
Zemi šatí mladý máj, Vždy se vrací s rouškou skvostnou, V ni odívá sad i háj. 140 Hvězdy všechny nespočítáš, Co tvé oko uhlídá, Bez ustání nové vítáš, Všechny nebe nevydá. Bouřlivé se moře vlní, Odtíká, znova se plní, V člověku srdce baží, Nikdy se nevyváží.

Kniha Básně (1874)
Autor Vincenc Furch