Vítej, jarní bílá růže!
Žádná skvrna na tvém těle,
Ni rudě hoří tvůj plamen,
Jakoby jsi z tmavé země
Mízu do sebe nessála,
Jak bys zemským tvorů ohněm
Jen ty jediná neplála –
A vážný tvůj hled, jakby chtěl
Kárat sestry plesající,
A jim hlásat pravdy slova. –
Tebe má si člověk volit
Za svůj obrazec na zemi,
Jak ty, on zrozenec země,
Má se chránit skvrny zemské,
Jak ty on má plápolati
Svatým jenom ohněm čistým,
Vyšší sobě klada účel
Nade pouhou rozkoš těla,
Nade vášní požár divý!