Píseň Moravanů.
Kdož jste duchem Moravané,
S citem k vlasti rozníceným,
Dél hanebně netajeným,
Každý s číší ať povstane:
To naší Moravě!
My ovšem rodičku Slávu,
Slavnou vládkynivládkyni, kocháme,
Pro dceru že plápoláme,
Pro dceru krásnou Moravu.
Moravě a Slávě!
159
Morava co choť milená,
Nám dokud stane životu,
Jesti v rozkoši a potu
Bohem samým zasnoubená.
Láska až do hrobu!
Morava lásky důstojná,
Skrovný chová šperků zbytek,
Jest však slavná choť a dítek
Věrná ku slavnému kojná.
To slavné Moravě!
Nuže, bratři, komu bije
Láskou k vlasti srdce vřelé,
Komu krev koluje v těle,
Ať naše Morava žije!
Naše vlasť Moravská!
Bezdušný z našeho kruhu
Ať se hnusný bídák klidí,
Kdo vlastencem být se stydí,
My připíjíme druh druhu:
Chvála jen vlastencům!