Tam na lůžku bledý jinoch
Dokonává – vedle lůžka
Krásná klečí děva – její
Tmavé vlasy rozpuštěny,
Z jejích očí tekou proudy
Skvělých slz – divoké, hrozné
Ryky vydává ze sebe –
Těžké loučení na dobu!
Těžší loučení na věky!!
U hlavy jinocha stojí
Jeho anděl-strážce, lítost
Má s náramným hořem děvy –
Chtělby ji zprostiti žalu,
Zadržeti jinochovu
Duši v těle, ale není
Jemu dána moc navrátit
Životu, co má umříti.
Jinoch tiše hasne, jako
Hvězda na večerním nebi –
Jako zlomená lilie
Děva se přes něho kloní,
Její bědování nemá
Konce. – Jat anděl litostí
Sám se vtají v opuštěnou
Mrtvolu. – I počne opět
Krev se valiti žilami,
Opět srdce bíti:
Anděl proměněn v člověka!
Pozdvihne se z lože – děva
Obejme ho jásající,
Líbá rtoma planoucíma.
V jeho srdci, ha! se budí
Cit jemu neznámý potud,
Cit to milosti toužebné,
Cit ten člověka blažící,
Nad nějž tvor sladšího nezná.
Jak ústrojí zastavené,
Když v ně cizá ruka sáhne,
Z nova počne jíti, ale
Jenom na čas krátký,
Zastaví se opět nástroj – –
Též i v těle jinochově
Znova obživeném
Staviti se krev počíná,
Srdce mdleji bije –
Oko hasne – cítí
Anděl smrtný mráz. –
Lidské lásky poznav rozkoš
Bezejmennou chystat musí
K loučení se s cizím tělem,
Čeká jej tam věčnost pustá –
Slasti prázdná – hrozná – –
Počne jeho bědování,
Osud závidí jinochu,
Jemuž nezůstala strastná
Paměť – an jej vítá hrob!! –
Lampa hasne, děva pláče –
Anděl mrtvolu opouští!