Z hluboka.

Vincenc Furch

Z hluboka.
Na dnu srdce hlubokého Duše moje sedá ráda, Tamo svoje zádumčivé Touhyplné písně skládá. I tam na dnu perly sbírá, Z nich si skvostný čelák vije, Tím však ozdobená šperkem Přece ještě touží, nyje. Nad ní mocné moře hlučí, Vlna vlnu vzhůru žene, Ejhle, vlny radují se, Jarním sluncem pozlacené. Jenom duše moje sedá Na dnu srdce hlubokého, Roztoužená zpívá písně O slunci jara jiného. 188

Kniha Básně (1874)
Autor Vincenc Furch