I.
Kleslo těžké jarmo,
Kleslo těžké jarmo,
Jenž nás na krev hnětlo,
Zbořen je náš žalář,
Zjevilo se světlo;
Ó volnosti, ty jsi
Slunce nám svítící.
Žehná tebe národ
Z prachu vstávající!
Posud temno krylo
Národy Slovanské,
V zlém porobství žilo
Plémě velikánské –
Odcizovali nás
Naší drahé vlasti,
Za živa nás chtěli
Již do hrobu klásti.
Však i nás duch času
Ejhle zbudil ze sna –
Vyjevila se nám
Krásná jarní Vesna,
[251]
A Slovanský národ
Přišel ku poznání –
Ve měsíci Březnu
Slavil z mrtvých vstání. –
Doba je to krásná,
Když se Vesna jeví,
Když se budí v lesích
První sladké zpěvy; –
Nejsladší však píseň
Je zpěv o volnosti –
Pějem o svobodě
Při dnešní slavnosti!
Zpěv náš jako skřivan
K nebesům se zdvíhej,
Jásavě po širých
Krajích se rozlíhej;
Ve srdcích Moravských
Zpěv náš ozývej se,
Ním jak jarním vánkem
Každé srdce chvěj se! –
Na posvátném místě
Naše noha stojí.
Upomínkou drahou
Srdce nám se kojí:
Zde jsou zříceniny
Sídla královského,
Rumy Velehradu
Velkomoravského.
252
Zde stál zlatý přestol
Krále Svatopluka,
Zde držela žezlo
Silná jeho ruka. –
A zde Cyril, Metud
Blaho věstovali,
Hlaholem slovanským
Národ k pravdě zvali.
Zde náš svatý Betlém,
Z něhož vyšla spása
Světu Slovanskému – –
Srdce naše jásá;
A zde leží v rumech
I náš Jeruzalem! –
Srdce nám zde puká
Radostí a žalem. – –
Tenkrát nad Moravou
Stála hvězda Slávy!
O jak hrdě znějí
Z oněch časů zprávy. –
Připomínáme si
Onu slavnou dobu –
Blaze nám, že vstává
Opět Sláva z hrobu!
Zase nad Moravou
Hvězda Slávy stojí,
A my dnes slavíme
Krásné jaro dvojí:
253
Písní oslavujem
Jarní čas přírodní,
A též zvelebujem
Jarní čas národní.
Jaro ve přírodě,
Ovšem zase mine,
Jaro však národní
Nám už nezahyne:
Než se rozloučíme
S dobytou volností,
Dříve položíme
Do hrobu své kosti.
Sláva na Moravě
Už nám nepomine –
Pomiluj ny, Bože,
Velký Hospodine!
Cyrile, Metude,
Za nás orodujte,
Co duchové strážní
Při Moravě stůjte! –