Ke králi do Vídně šla
Deputace Maďarská:
„Králi, do Budína pojď,
Do náručí nám se hoď!
Ukaž Srbům, Chorvatům,
Rumunům a Slovákům,
Že jsi králem Uherským,
Nemilost svou ukaž jim.
Rajačič, pop nejvyšší,
Svatozrádu zamýšlí,
Novou říš chce založit,
Srbské kraje chce ti vzít.
Jelačič tě prozradí,
Na hlavu si posadí
Sám korunu chorvátskou –
Králi, korunu chraň svou!
Jankul, vůdce Rumunů,
Podobnou začíná hru,
Novou říš chce založit –
Králem Rumunským chce být.
Tatry též se hýbají,
Svatopluka hledají, –
Tebe chtějí opustit,
Chtějí zvláštní trůn svůj mít.
Avšak, drahý králi náš,
Jeden věrný národ máš –
Spásu najdeš jedině
V jasném, pevném Budíně.
Stojí Budín – bude stát –
Umí věkům vzdorovat,
Spásu najdeš jedině
V jasném, pevném Budíně.
Stojí Maďar – bude stát –
Umí vrahu vzdorovat,
Králi, do Budína pojď,
Do náručí nám se hoď.
Slyš – a déle neváhej,
Rychle Maďarům se vzdej –
Blaze tobě, králi náš,
Věrnou máš Maďarskou stráž!“ –
Klesl Budín – slavný hrad,
Jenž měl věkům vzdorovat,
Maďar proti králi vstal –
Národy své poznal král! –