I. Hej Slováci, pamatujte,

Vincenc Furch

Hej Slováci, pamatujte, Čím jste druhdy byli, Nežli se Maďarské hordy Na vás přivalily. Hlídáte-li, drazí bratři, S Tater po dálině, Letí zrak váš po ztracené Dávné domovině. Kam jen oko v dálku sahá, Všechno vaše bylo, Nežli se maďarské moře Na vás přivalilo. Slavný stolec vašich králů Zaniknul v tom moři A vrahovi Maďarovi Slovák teď se koří. Tisíc let se Slovák kořil Maďaru pyšnému, Klaněl se mu a mu sloužil Jako pánu svému. Tisíc let je doba hrozná Doba však se mění Co trvalo tisíc roků, Zvrtne okamžení. Tisíc let zlý Maďar mořil Tělo nám a duši Ale jeho pýchovláda Ejhle se ruší. Anděl pomsty volá k soudu, Slyšíte, Slováci?! – Syni Tatervzhůru k boji! Do zbraně, junáci!