O půlnoci hvězdoprázdné
Koná Košuth obřady –
Drží s duchy pekelnými
Dlouhé, tajné porady.
Křídou posvěcenou táhl
Košuth kolem sebe kruh,
Aby mu až do živého
Nemoh’ sáhnouti zlý duch.
Košuth – Uherský to Faustus,
Míní ďábla použit,
Z jeho rady, z jeho síly
Chce vydatný prospěch mít;
Doufá pak přec ošiditi
Knížete lží samého –
Neb ví, že i mezi ďábly
Nemá sobě rovného.
Duch pekelný zjevil se mu:
„Fauste, Fauste, dobře máš,
Že se, ač jsi sám duch moudrý,
Příbuzného ducha ptáš.
Vše, co duše tvoje žádá,
Tajné tvé myšlénky znám,
Prospěšnou, vydatnou radu,
Žáku milý, tobě dám.
Žluté zlato, bílé stříbro
V zemské dřímá hlubině –
To by s železem pomohlo
Tvojí bídné otčině;
Avšak dá se vyvážiti
Studně zlatá, stříbrná –
Nevyvážitelnou studni
Poskytne ti rada má.
Fauste, v nového se proměň
Jana Kutnohorského,
A pak budeš pánem zdroje
Nevyvážitelného!“ –
A čert jemu ukazuje
Zrcadlo a obraz v něm –
Ha, ha, Košuth ve zrcadle
Vidí se být tiskařem. –
Zjevu toho vysvětlení
Ďábel Košuthovi dal –
Žák naslouchal s pozorností,
Šilhavě se mistr smál.
Dřív než kohout zakokrhal,
Jsou již dobří přátelé –
Košuth napsal úpis čertu,
A byl mysli veselé.
Černoboh tiskárnu zřídil,
Košuth hned se tisknout jal,
Dělal peněz miliony,
Více nežli mnohý král.
Od boku mu více nešel
Služný Mefistofeles –
A konečně na svém plášti
V zem Tureckou Fausta nes.