Mesaroš k novému roku
Vinšovat chce Šlikovi,
Svému ve vojenských vědách
Bývalému mistrovi;
Mesaroš osobně Šlika,
A Šlik Mesaroše ctil
Od času, když pobočníkem
Mesaroš u Šlika byl.
Často se to přihodilo
V hrozné válce Uherské,
Že druh proti druhu
Rameno napínal své,
Oudy těla jediného
Musely se potýkat,
Jenž drahými sobě byli,
Nesměli se v boji znát.
Hle Austrie druhdy pyšná
Na svou věrnou armádu,
Rozpadly se tvoje vojska,
Sotva víš si poradu,
Pluky tvoje proti sobě
Nepřátelsky stojejí –
Rány vojsk tvých rozdvojených
Sotva kdy se zhojejí. –
Mesaroš k novému roku
Šlikovi chce vinšovat,
Chce hrdinský, smělý skutek
Též jedenkrát vykonat;
Blíž a blíže ke Košicům
Táhne vůdce Maďarský –
Mesaroši, vede tebe
K svému mistru osud zlý!
Maďar doufá přepadnouti
Nenadále Košice,
Je však haha, nenadále
Sám překvapen velice.
Maďar hledí chytit Čecha
Ve Košicích jako v klec –
Šlik má jenom jedno oko,
Dobře ale vidí přec.
Mesaroši, Mesaroši,
Nešťastný jsi generál,
Nejsi vděčen Košuthovi,
Že komando tobě dal;
Sám ty s sebou v boji stojíš,
Síla tvá je zlomena,
Nevíš, co chceš, co smíš chtíti,
Duše tvá je zmámena.
Hlas vniterný tebe nezval
Na Uherské bojiště,
Sněm tvé vlasti tebe volal
Na přesmutné dějiště;
Váhals, nechtěls opustiti
Pluk svůj v zemi Italské –
Avšak otčina tě zvala –
Srdce měl jsi Maďarské.
Rázným byl jsi v Italii
Plukovníkem husarů –
Nerozhodným generalem
Odbojných jsi Maďarů.
Máš-li bratry opustiti,
Máš-li proti králi stát?
Nevěděls, až bylo pozdě
Odpověď sám sobě dát. –
Nuže tedy, kostka padla –
Zpátky nemožný je krok –
I unesl Mesaroše
Proudem svým odbojný tok.
Zasmušený – rozervaný
Táhne proti Čechovi –
Ten však stal se zhoubným bleskem
Maďarskému vůdcovi.
Maďar doufá překvapiti,
Sám je ale překvapen,
Hrnuli se houfy na něj,
Div že nebyl polapen –
I obrátil koně svého,
Zhurta na útěk se dal –
Kasu se zlatem a spisy
Na bojišti zanechal.
Tenkrát pluk Rusínský „Parma“
Své hrdinství dokázal:
V bitvě u Košic do boje
S Polskou legií se dal.
Byl to zápas tuhý, krutý,
Rusín válčil s Polákem –
Rusíni legii Polskou
Rozrazili bodákem. –
Mesaroš do Debrecína
Bez ustání pospíchal,
Tam se zas ministrem války
Proti vlastní vůli stal.
V osamělých okamženích
Mesaroš v zoufání lká:
„Že teď brojím proti králi –
Nebyla to vůle má!“ –