II. Na bojištích na Uherských

Vincenc Furch

Na bojištích na Uherských Bílý orel lítá Doufá Polák, že v Uhersku Konečně mu svítá! – Proti Slovanům v Uhersku Mnohý Polák brojí Neví on o vzájemnosti, Jenž Slovany pojí. Slovan k Slovanu se hlásí, Vždyť jsme rodní bratří Ale smutně věrný Slovan Na Poláka patří. Příšerně se před ním obraz Dávné Polsky míhá Jím ošálen on meč proti Matce Slávě zdvíhá. Ojczyzně je Polákovo srdce zasvěceno, Ale je tou láskou k vlasti Jako otráveno. Msta je heslem jeho lásky, Msta za dávnou vinu, Novou vinou chce vykoupit Drahou domovinu. Celou zem by rád zapálil, Aby rumem klesla By se z popele co fénix Dávná Polska vznesla. Není jejím křísitelem Jenom mučeníkem Tisíc nových mohyl v Uhrách Toho jest pomníkem.