Pro kohouta Francouzského
Cos podnikal, orle bílý?
Jak pelikán otvíral jsi
Jemu teplé svoje žíly!
S pyšným kohoutem Francouzským
Směle lítals šírým světem –
Cos dosáhnul, orle bílý,
Neunavným dlouhým letem?
Zem Německá, zem Španělská,
Orle bílý, krev tvou pila,
I též ledná Berezina
Krví tvou se obarvila;
Kohout vezdy klamal tebe,
Nestaral se o tvé strasti,
Nechtěl zpívat ranní píseň
Tvojí přenešťastné vlasti.
A když tvůj pak nastal zápas
S orlem, bratrem tvým mocnějším,
Hle tu ohlídal ses darmo
Po svém druhovi někdejším,
Marné bylo tvé volání –
Perutě on nerozpínal,
Sotva trochu zakokrhal,
Sotva na tebe zpomínal.
Vzešla noc nad Ostrolenkou –
Varšava a Praga klesla –
Nový smutek do ciziny
Polská emigrace nesla:
Ty však opět zatřepetals
Raněnými perutěmi,
Letěls až přes siné moře,
Zjevil ses v Algirské zemi.
Zase lil jsi pro kohouta
Červené své krve proudy –
Kladl jsi na cizí oltář
Jakož oběť svoje oudy,
Mnils, že s oltáře se vzneseš
Jako fénix v nové kráse –
Že poslouží tvoje oběť
Polské ojczyzně ke spáse.
Marná čáka! – Tu se jeví
Záře nad Italskou zemí –
I tys opět zatřepetal
Raněnými perutěmi,
Letěls do Italských luhů,
Do zahrady nevadnoucí –
Doufals, že i tvé ojczyzně
Tam vykvete lék žádoucí.
Doufals, že tam najdeš balšám
Na své rány otevřené,
Avšak i tam krvácelo
Srdce tvoje nezhojené:
Pomoc’ Vlach nemůže sobě,
Polákovi nepomůže –
V neslovanských krajích tobě
Nevykvete rajská růže!! –
Tu se rudá ohňokoule
Nad Dunajem ukázala,
Emigrace Polská s mečem
Do Uherska pospíchala.
Slovan v Uhrách nahlas jásal,
Že i jemu volnost dána –
Že nad sebou nemá více
Ukrutného zlého pána.
Ale Maďar zaslepený
Pýchou a pánovitostí,
Posaváde chtěl ostatní
Národy mít v poslušnosti;
Myslí, Slovana že může
Mečem nutit zas k otroctví –
Slovan ale nechce více
Zůstat v bezectném helotství.
Skočilo na nohy mnoho
Tisíc Slovanských junáků,
Aby bránili svou volnost
Proti Maďarskému draku –
Syni všech Slovanských kmenů
K odporu se přichystali,
Krev svou cedit v boji s drakem
Slavozhoubným neváhali.
Jediný jen Polák volal:
„Maďare, buď déle pánem,
Pomůžem ti, abys zůstal
Déle pánem nad Slovanem;
Jak Josefa Egyptského
I my bratra ti prodáme,
Ale i svou matku Slávu! – –
Za to přízeň tvou žádáme.“
Hlas ten Polský mutně kvílel
Nad krajemi Uherskými,
Hlas ten Polských bratrů pohnul
Srdcemi, ach! Slovanskými. –
Ejhle Jehova požehnal
Prodanému Josefovi,
Ale lichý bůh Maďarský
Nepomohl Polákovi.
Mluví Polák o volnosti,
Nechce ji však jiným přáti,
Volnost, bratrstvo a rovnost
Nechce Polák skutkem znáti.
Pod Napoleonem Polák
Naproti volnosti brojil,
V Španělích, v Algíru, v Uhrách
Jiným kmenům pouta strojil.
Špatně odměnil se Francouz,
Darmo pro něj krev jste lili –
I jak by se Maďarové
Vám snad byli odměnili? –
Darmo radil jim Dembinski,
Aby do Haliče vtrhli –
Vůdci Maďarští tou radou
Jednohlasně opovrhli.
Od mohyly z Uher letí
Bílý orel ku polední:
Doufá, že se mu konečně
Poloměsícem rozední – –
Polák sklamán tolikráte
Cíl svůj posud nepoznává:
Svým jednáním sám nad sebou
Mstivý osud provolává! –