Kdo to v pyšný šarlat oděn
Pánovitě jako král
Na komoni bílém jede? –
To Maďarské pluky vede
Jejich první generál.
Jak korunou šátkem modrým
Čelo ovinuté má –
Rána ještě nezhojená,
Nedávno mu zasazená
Pod šátkem se ukrývá.
Bojiště je květným sadem
Pro chrabrého vojína –
Jako pannu zdobí růže –
Tak odvážlivého muže
Krášlí jizva hrdinná.
Ale jako všecko klamné
Na rytíři mlhavém –
Jest i lichá jeho rána –
Není růže pěstována
Na bojišti krvavém.
Když byl jednou pyšný Görgey
Svým husarům hrubě lál –
Jeden z nich se pomstil za to –
V noční době brzo na to
Generála šavlí ťal.
Görgey užuž složil šarlát –
Tak se končí slávy sen – –
On, jenž zval tisíce k boji –
Nyní o samotě stojí –
Zůstala mu jizva jen.