Mohyla.
Stojí v poli mohyla,
Ta k měsíci mluvila:
„Hej! –
Bledý, tichý měsíci,
Plovej k smutné dívčici,
Jenž touží po vzdáleném
Kozákovi zabitém,
Kdyžto v noční samotě
Oddává se tesknotě,
Útěchu jí v srdce lej!“ –
Stojí v poli mohyla,
Ta k slavíku mluvila:
356
„Hej! –
Ptáčku, křídla rozpínej,
Na cestu se rychle dej,
Do dálné leť krajiny,
Těš tam srdce dívčiny,
Uvidíš ji bloudící
A po milém toužící –
Útěchu jí v srdce pěj!“
Stojí v poli mohyla,
Takto k větru mluvila:
„Hej! –
Větře, měkká křídla máš,
Chladíváš, když objímáš,
Dej se rychle na cestu,
Potěš smutnou nevěstu,
Křídlem svým ji objímej,
Ránu její ochvívej,
Útěchu jí v srdce věj!“ –