Písně milostné.
I.
I.
O zazpívej mi, Polko, polskou píseň,
Zvuk polský jest mi sladký jako med,
I rozumím jájá, co jest polská tíseň,
I vímvím, co tají tvého oka hled;
O Polko, drahý jest mi národ tvůj,
Národ Slovanský jest národ můj.
O Polko, viň se blíž a blíže ke mně,
A sladkou polskou dumku zazpívej,
O vzdálena je, Polko, tvoje země,
A marný byl ach tvojích bratrů děj. –
O Polko, drahý jest mi národ tvůj –
Národ Slovanský jest i národ můj.
O Polko, jak jsi krásná ve svém smutku,
Mou duši proniká tvých očí blesk,
I rozumím, co zvalo Lechy k skutku,
I co vymůže krásných Polek stesk –
O Polko, drahý jest mi národ tvůj,
Národ Slovanský jest i národ můj.
387
II.
II.
O Polko, Polko, hoří oko tvoje,
A zapálilo jižjiž srdce mé,
A zbudily se ve mně nepokoje,
Však cítím při tom slasti nebeské;
Ty zapudilas mého srdce tmu –
O Polko, zpívej, zpívej po polsku.
V tvém náručí o jaká slast mi kyne,
A k srdci svému viň mě blíž a blíž,
V tvém náručí vše jiná touha hyne,
I mine, hyne mého těla tíž,
I jako bysi byla andělem,
Do nebe zdvíháš mě nad nízkou zem.
O Polko, Polko, viň mě blíže k sobě,
Svým ramenem, andělskou perutí –
A zpívej, zpívej v této svaté době,
Jak modlitba mi píseň tvoje zní:
Bohem buď vyslyšena prosba tvá,
Tvá prosba polská – i má slovanská.
388