Výprava do Litvy.
Bouřné mráčno – carské vojsko
Táhne z bitvy k bitvě –
Proti Rusům pozdvihla se
Polská šlechta v Litvě.
Ejhle den volnosti svítí
Nad Litevskou nocí,
Bílý orel již již lítá
Litvě ku pomoci.
Na komoni sněhobílém
Gielgud jede krokem –
Vítá lesy, nivy, hory
Plápolavým okem.
Matko Litvo, již se blíží
Syn tvůj s mečem v ruce,
Aby tvoje svaté lůno
Bránil, chránil v půtce.
Ale marný, starý Gielgud
Místo na bojiště –
Táhne stranou na svůj zámek
Do svého rodiště.
Na svém hradě slaví Litvín
Svátek svého jmena –
Zatím ruskou povodní jest
Litva zaplavena. –
418
V marném pozdním boji Gielgud
Couvá vojům Ruským –
Bídný polský sbor se blíží
Ke hranicím Pruským.
Běda – vojsko polské musí
Kročit přes hranici –
Pozůstali ve své vlasti
Jen dva náčelníci:
Z Litvy Gielgud nevykročil:
Hle pobočník jeho
Svou bambitkou s koně srazil
Vůdce nešťastného!*)
Z Litvy zpátky do Varšavy
Skrze nepřítele
Prorazil se rek Dembinski
Se svou jízdou směle.