SVĚDEK.
O nic jiného se nejedná,
dekorace tuze průhledná,
soukromého rázu je to podnik.
Představte si šedou oblohu,
prostitutku zvadlou na rohu,
propadliště: zaprášený chodník.
V oponě je otvor neblahý:
Zakázaný přístup do Prahy.
Sítí nástrah propluje však štika.
Aby signum holky setřela,
zubem času vryté do čela,
na provázku vodí s sebou psíka.
Bez bázně a snad i bez hany
jezevčík ten opelichaný
paní svoji provází jak páže...
Bez něho by byla nejistá,
jezevčík však, němý statista,
mýlí oko policejní stráže.
Zdání pravdy všecko vyrovná,
oklame i oko špehouna.
S bodrým psíčkem měšťanská jde dcerka – –
Ctnostný pláštík této procházky
přikryje i sešlé podvazky,
přikryje i sešlapaná perka.
61
Jezevčík je svědek mlčící,
poslušně jde úzkou ulicí,
šťasten kráčí v obojku své šňůrky...
Vesele si štěkne, poskočí,
s láskou hledí paní do očí,
vede-li si hosta do komůrky.
Nožičky má jako z olova,
třetí den už nežral, do slova,
dnes však psíček blaženě se tváří...
Na pohovce cosi šelestí – –
Dumá psíček, dumá o štěstí...
Půjdou dneska s paní k uzenáři...
Hodná paní, dobrá, rozmilá,
jezevčíka nikdy nebila,
za dvě zlatky koupila ho z psince...
Tolik tenkrát spolu plakali,
vždyť se, bože, oba hledali,
ona přišla tenkrát z nevěstince...
62