Život je těžké vykoupení.
Pláč uprostřed smíchu a smích uprostřed běd.
Paprsku zlatý, paprsku našich mladých let –
už tebe není!
S Bohem, ty naše kytičko bílá,
drahá a milá,
s Bohem, vy ručky hravé,
s Bohem, mé vlásky plavé!
Anima candida, ave!
[9]
Černé květy za kovovou oponou, v bolestném tichu,
zasypaly naši malou hromádku smíchu.
Daleko je kouzlo slunečného léta,
Otava, s přeletem bělostných, veselých obláčků.
Proč jsi nám, děťátko,
Miluško, miláčku,
sne, sne jen a pohádko,
dala nahlédnouti až na konec bídy světa,
[11]
do ledové propasti,
nad kterou stojíme jako vyhnanci bez vlasti.
Lidé i v bolesti však přece jsou bohati.
Co bylo, ještě se navrátí,
protože lidé dovedou vzpomínat.
Vzpomínky jsou ošetřovatelky v nemoci
a soucitné ruce mají.
Zase přijdeš, světelné zachvění.
[13]
V jarním vánku tě uslyšíme v kraji,
s tebou si budeme hrát –
třeba jen v dumy tiché chvíli –
a všechny květy tě nám zpátky dají....
Miluško.... holoubku bílý....
Našeho léta milostné zasnění....
[15]
NAPSAL JAN VRBA.
JAKO SOUKROMÝ TISK VYDAL
PRO SVOJE PŘÁTELE
FR. HÁJEK,
U PŘÍLEŽITOSTI NAROZENIN
MILOSLAVA ČERNÉHO,
IN MEMORIAM
JEHO DCERUŠKY
MILUŠKY
[19]
V TYPOGRAFICKÉ ÚPRAVĚ
JARY JIRÁNKA,
PÍSMEM KOCH ANTIQUA,
NA KŘÍDOVÉM PAPÍRU
VYTISKLA „LEGIOGRAFIE“
PRAHA XIII.,
SÁMOVA UL. 665
V POČTU 60 VÝTISKŮ
1934
E: av; 2007
[21]